Nabízím

Párová terapie

Párová terapie, které jsem se učil zejména od Jana Knopa a Marie Zemanové se soustředí především na vztah, který je mezi dvěma lidmi. Snažím se vytvářet prostor, ve kterém je možné se navzájem slyšet a pochopit se. Hodně se ptám (otevřeně ale citlivě) a otázkami nejen napomáhám situaci objasnit, ale pobízím jimi a ponoukám k novému pohledu na situaci a život (v) páru. Emoce se tak mohou zklidnit a lze mluvit o tom, jak vztah funguje, co jej živí, co mu prospívá a co naopak vzájemnému vztahu schází, co by mu bylo možné dodat, jak by mu šlo pomoci, za jakých podmínek a okolností. Pozornost věnuji také prožívání, potřebám a možnostem každého člena páru. Snažím se při tom stranit oběma. Někdy se vyjeví i to, že už dále jako pár lidé fungovat nechtějí či nemohou. I na vyrovnání se s takovou situací lze společně pracovat.

Mediace

Facilitativní mediace, které jsem se vyučil zejména u Tatjany Šiškové a Heleny Stöhrové, je jeden ze způsobů urovnávání neshod. Je to způsob vedení rozhovoru se znesvářenými stranami, který umožňuje, aby se lidé ve sporu nakonec slyšeli, porozuměli si a byli schopni sami navrhnout možnosti řešení. Mediace končívá uzavřením písemné dohody mezi oběma stranami.

Jako mediátor hlídám a řídím průběh rozhovoru a napomáhám tak lidem, pro které je těžké se bez prostředníka dohodnout, aby sami postupně přišli na řešení své situace, které by bylo schůdné a výhodné pro všechny strany sporu a odpovídalo jejich potřebám a možnostem. Při mediaci jsem nestranný, nehodnotím, nikomu neradím, nevynáším soudy, ani za nikoho nerozhoduji.

Mediační sezení trvá nejméně tři hodiny a většinou vyžaduje nejméně tři taková tříhodinová setkání.

Během celé mediace se přechází od fáze, ve které obě strany postupně představují své vidění situace a mluví pouze k mediátorovi a ten jejich řeč „přeříkává“,„tlumočí“ pro druhou stranu, přes fázi, ve které strany hovoří k sobě navzájem až po fázi, ve které se sbírají nápady na řešení situace a sepisuje se dohoda.

Mediací lze řešit například rozpory a konflikty v partnerských vztazích, v manželství, před i během rozvodového řízení i po něm, při neshodách na pracovišti nebo v zájmových skupinách, v církvích i při sousedských neshodách.

Individuální poradenství a psycho-spirituální doprovázení (psychoterapie)

V individuálním strukturovaném rozhovoru pozorně a bez toho, aniž bych soudil a posuzoval, naslouchám, což může otevírat prostor důvěry, v němž se dá na sobě dobře pracovat. Často se doptávám a někdy nabízím i příběhy, přirovnání, drobné experimenty a cvičení, díky nimž se lze lépe orientovat v osobní situaci, získávat širší pohled a objevovat další možnosti a zdroje při řešení životních obtížích. V rámci bezpečného, důvěrného ale ohraničeného (jasně definovaného) terapeutického vztahu je možné hledat zdroje a možnosti které napomohou vyrovnat se s konflikty, ztrátami i tělesnými, vztahovými, duševními i duchovními obtížemi. Nabízím provázení při hledání smyslu života při posilování sebedůvěry, důvěry i víry.

Psychoterapii chápu v širším – tedy nejen v medicínském smyslu slova – jako práci na upravování psychických (duševních) procesů tak, aby člověk mohl lépe poznat sám sebe a aby nalezl optimálnější, pro něj výhodnější polohu života.

Supervize

Supervize v pomáhajících profesích je způsob vedení rozhovoru, umožňující supervidovaným (jednotlivcům či týmům) důkladně prozkoumat svou práci s klienty. Při supervizi dochází nejen k reflexi profesních vztahů a toho, co se děje při setkávání s těmi, kterým pomáháme a které doprovázíme, ale i k přezkoumávání celkového zadání, struktury a podmínek naší práce. Supervize umožňuje prohlédnout si naše profesní vztahy z jiné a často nové perspektivy a napomáhá nacházet zdroje a nápady na jejich vylepšení a zefektivnění. Supervize je pokornou cestu vlastního profesního zrání, a pomáhá tak nepřímo i těm, kdo jsou v naší péči – našim klientům.
Při supervizi jde o rozhovor dvou či více odborníků, přičemž supervizor je zodpovědný za vedení tohoto rozhovoru a za střežení celkového rámce a mantinelů na cestě vedoucí k naplnění zakázky těch, kdo do supervize přicházejí.
V supervizi považuji za důležité umožnit v bezpečném, důvěrném a laskavém prostředí hovor a rozkrývání pojetí a způsobů vlastní práce, hlubší uvědomění si fantazií, hypotéz a nevyřčených vnitřních zakázek, které naši práci provází a ovlivňují. Je prospěšné si uvědomit, co nás při práci s klienty znejišťuje, trápí, či rozčiluje, co nám způsobuje obavy, únavu, strach nebo co nás nudí. Je samo sebou neméně užitečné mluvit i o tom, co se daří, co nás těší, nabíjí a motivuje, kde všude jsou naše zdroje. Účelné je ujasnit si, jakým způsobem můžeme ve své práci dále růst a zrát, a kde lze získávat další informace a zkušenosti. Supervize se tak stává i specifickým způsobem učení.
Při supervizi důkladně objasňuji zakázku, kladu otázky a volím různé často i hravé metody usnadňující reflexi, rozšiřující perspektivu, prozkoumání oblastí, o kterých zatím supervidovaný uvažoval třeba jen okrajově a nebo vůbec, a v neposlední řadě vnáším odlehčení a humor.
Poskytuji supervizi individuální i skupinovou. Absolvoval jsem výcvik pro interní supervizory v Českobratrské církvi evangelické, který vedli supervizoři z ČIS (Českého institutu pro supervizi). Nyní jsem sám ve výcviku ČIS. Jsem mimořádným členem ČIS a při své práci se řídím etickými zásadami ČIS i EASC (Evropské Asociace pro Supervizi a Koučink).

Párová terapie

Mediace

Individuální poradenství a psycho-spirituální doprovázení (psychoterapie)

Supervize

Mgr. Bc. Marek Bárta